Epigram

19. února 2012 v 15:32 |  My life
Tento epigram je první a též poslední, který jsme ve svém životě napsala, tohle ptostě není moje parketa. Normální básničky mi jdou lépe (aspoň to všichni říkají).
Název nemá, ale na to, že vznikl během 3minut v časové tísni (ten domácí úkol jsem prostě musela odevzdat), tak rozhodně nebyl z těch nejhorších ve třídě. Ale odborníci by se nad ním určitě zhrozili :)

V dnešní době bez známostí
nedosáhneš ničeho,
a tak chudí bez radosti,
musí se vzdát lecčeho.
 

Otočení za minulostí

18. února 2012 v 22:17 |  Od všeho něco
Úsměvné, leč vypovídající o mé mladické hlouposti, jsou mé prvotiny na tomto blogu, a proto je mi líto tyto články smazat. Vždyť vzpomínky jsou jedny z nejvzácnějších věcí, které máme, ať už jsou hezké nebo ne.
Jak šel čas, pomalu jsem se měnila, ale i tak mi něco z mé dětskosti zůstalo. Vždyť každá z nás je v hloubi duše dítětem. Už nikdy mě nikdo neuvidí napsat slova jako "photeška", "lafíkuju", "diplomešek", "mooocinky" atd. Už nikdy mě asi neuvidíte sdílet nadšení nad ságou Stmívání, protože koupí knížek, shlédnutí prvního a druhého dílu vše začalo i skončilo, ani nadšené sypmatie, k představitelu hl. postavy z tohoto díla, už se znovu nevrátí z těch dálek, nebudu už vymetat všelijaké soutěže na blozích...
Přesto bych nechtěla s títo blogem skončit, protože, a to mi někteří dají za pravdu, jednou jsem něco začala, a tak to chci dotáhnout do konce. Určitě sem nebudu přidávat pravidelně, na to prostě nemám čas, ale občas se tu zastavím a podělím se se svými zážitky.

Střípky naděje

12. září 2011 v 9:46 |  My life
Události minulého týdne jsou zarážející a smutné. S nechutí sleduji zprávy a čekám, co se zas u nás, ale i ve světě událo. A mé srdce pláče. Copak se na tomto světě nenajde špetka něčeho dobrého a veselého, co by nám ulehčilo trápení všedního dne?
Najde. Možná jsou to jen střípky, ale když je poslkádáme dohromady, vznikne celé zrcadlo a mi jej svými city slepíme do celku.
Také si uvědomme, že na tomto světě nejsme sami, ale máme kolem sebe přátele, rodinu a známé. Nemusíme přece všechno řešit sami.
Škoda, že jsme tak strašně nešikovná, protože jinak bych svoje pocity nevyjádřila tímto článkem, ale písní. Budu se prostě muset více snažit :)
 


Šok

3. září 2011 v 20:26
Myslím si, že název tohoto článku je příhodný.
Ve čtvrtek 2.9. mě opravdu postihl šok spolu s velkým zoufalstvím a smutkem.
Představte si moji situaci.

Pátky

26. srpna 2011 v 12:03 |  My life
Včera v pozdních večerních hodinách jsem si uvědomila jednu úžasnou a přesto šokující věc :D
Dnešní a příští pátek budou úžasné pátky. Proč? No, protože dnes se uvidím se svými kamarády, které asi zase rok neuvidím a ten následující pojedu na koncert Tomáše Kluse. OU JÉ! Jak já se nemůžu dočkat :)
Jeho improvizace jsou skvělé a když se do toho ještě vloží Jirka Kučerovský, tak to stojí za to :D
Tak já pádím (cestou necestou) :)

Kam dál