Srpen 2011

Pátky

26. srpna 2011 v 12:03 My life
Včera v pozdních večerních hodinách jsem si uvědomila jednu úžasnou a přesto šokující věc :D
Dnešní a příští pátek budou úžasné pátky. Proč? No, protože dnes se uvidím se svými kamarády, které asi zase rok neuvidím a ten následující pojedu na koncert Tomáše Kluse. OU JÉ! Jak já se nemůžu dočkat :)
Jeho improvizace jsou skvělé a když se do toho ještě vloží Jirka Kučerovský, tak to stojí za to :D
Tak já pádím (cestou necestou) :)

Blábol, aneb co mi právě běželo hlavou (pavouk to však nebyl :)

25. srpna 2011 v 20:03 My life
Jen střípky mého života se dají zachytit na papír (měla bych říci na počítač, kde člověk neúnavně kliká na písmenka, prsty mu po klávesnici jen letí a rodiče to dovádí k šílenství :).
Však jeden takový střípek se právě zrodil v mojí hlavě, která už začíná býti zase zaplňována starostmi, keré patří do složky ŠKOLA. Ležeti večer v posteli pro mě znamená přemýšlet nad tím, jak se s nadcházejícím školním rokem vypořádám. Domácí úkol (sestavení herbáře) mi byl zadán již během školního roku, ale moje nevítaná kamaarádka, Lenost, si zase řekla, že mne navštíví a z jednodenního pobytu se její návštěva protáhla na cca půl roku, takže mě provázela i těmito prázdninami.
Když už jsme u prázdnin, vybavují se mi vzpomínky, které nebudou nikdy zapomenuty, protože...to prostě nejde :D Ale vezmu to z kraje abych na nic nezapomněla :) Moje prázdniny se dají nazvat jen jedním slovem: HRŮZA. Dobře, asi bych si neměla stěžovat, že jsme měla možnost strávit 2 měsíce (vyjímaje jednoho týdne) se svojí maminkou. Vím, že si teď říkáte, že to vůbec nic není, ale i když jsme pubertě dávno otevřela dveře a taktně naznačila, že si může sbalit kufry a odejít, neráčila se říditi mým příkazem a pokojně si u mne hoví dál. No a to je asi důvod, proč jsem už po prvním týdnu letošních prázdnin doma šílela.
Spásné lano přišlo až 30. července. No, ono se řekne, spásné lano, ale jak moc spásné bylo, to jsem poznala až v nadcházejícím týdnu. Ono totiž enní jednouduché starat se celý týden, každý den, každou hodinu i každou minutu o 40 mylých dětí. Jen zázrakem jsem to přežila ve zdraví a děti také :) Tím zázrakem mi byli moji kamarádi :) A zakončení týdne bylo opravdu nečekané, že i slzička štěstí mi vyklouzla z mého oka, v kterém v onu chvíli hořel pamínek štěstí, radosti a hlavně lásky.
Nesmím však zapomínati, že onen pohádkový týden(i nejpohádkovější den) skončil a já se musela znovu vrátit do reality. I zde však hořel plamínek spásy v pdání mé kamarádky, se kterou jsme se zdárně shledali po dlouhých dvou týdnech. Výměna našich zážitků a vzpomínek netrvala dlouho, a tak jsme se pustili do naší obvyklé činnosti, tedy jsme popadli naše (vražedné) nástroje a začali brnkat nejen na struny, ale některým možná i na nervy :D
Pozorovat štěstí mé kamarádky mi přináší do srdce radost, ale i smutek, že nemohu prožívat stejné radosi a štěstí, které se dostalo jí a vím, že závidět jí, by bylo sobecké. Proto jí vše moc přeji :) (doufám, že tyhle mé nesmysly nebudeš číst :D )
Jak zakončit tenhle článek? Jak by řekla moje maminka: Už nám to doma zase Klusá? No co, vždyť už zase poslouchám Klusa :D ;)